PRAHA 2024
Blížil se květen a s ním náš každoroční odjezd do Prahy. Pan Moučka na nás ani tentokrát nezapomněl, a tak jsme nepřišli o krásné zážitky z prosluněného hlavního města. „ Kdo jede?“ zněla otázka. Odpovědí byly všechny ruce nad hlavou. A tak vyrážíme a všichni se moc těšíme. Náš program je jasný. Procházíme Královskou cestu, poznáváme starou Prahu, dýchá na nás odkaz našich předků. Ušli jsme 13 km, ale těch zážitků a poznatků… Druhý den jedeme na letiště. Někdo tam ještě nebyl, nikam tímto dopravním prostředkem necestoval. Čeká nás odbavení, kontrola zavazadel, namátkové otisky. Nastupujeme do autobusu a ten nás provází po celé letištní ploše. Vidíme letadla různých barev a velikostí, vojenské vrtulníky, pozorujeme nákladní letoun obřích rozměrů a množství naplněných kontejnerů, které se nacházejí v útrobách letadla. Copak asi z Turecka dovezl? A to už přistává další letadlo, odlétá jiné, sledujeme nástup a výstup pasažérů, práci důležitých osob na letišti a nezapomeneme navštívit hasiče. Následuje oběd a očekávaný odjezd do Botanické zahrady, kde se v tuto dobu líhnou nádherně zbarvení motýli. „Takže vajíčko, housenka, kukla, motýl“ znělo ze všech stran. Následovala procházka botanickou zahradou, zmrzlina a odchod na večeři. Po večerech jsme si užívali v pronajatých pokojích se svými spolužáky, řešili testy a kvízy obsahující informace o Praze. Náš pražský pobyt se začal rychle chýlit ke konci. Poslední dopoledne před odjezdem spěcháme na Vyšehrad, zkoumáme odkud Šemík asi přeskočil Vltavu, vždyť o něm čteme ve Starých pověstech českých. Procházíme po hradbách, kocháme se vyhlídkou na Prahu, navštívíme Slavín a hledáme významné osobnosti českých dějin. Ale to už nastává čas na oběd a návštěvu Národního muzea a odjezd domů. Unaveni, ale plní zážitků sedáme do metra směr Černý most a hurrrá domů….
Pane Moučko, děkujeme, je s Vámi vždy moc prima. Tak třeba zase příště.
Vedení školy