Špindlerovka nás přivítala chladným, větrným, ale slunečným počasím. Výhledy do všech světových stran byly jasné a ostré. Po sestupu do nižších nadmořských výšek se vítr utišil a my jsme mohli pozorovat, sledovat a poznávat krásy našich hor. Mezi nejzajímavější jistě patřily zvonek český, travina bezkolenec i hořec tolitovitý. Také linduška a králíček, což jsou vzácní krkonošští ptáčci. V mokřinách u cesty nám pan Bílek ukázal masožravou rosnatku okrouhlolistou. Naštěstí byla po obědě a nikoho nesežrala.
Sestupovali jsme podél Čertovy strouhy. Lidé tam začátkem minulého století vytvořili z ručně opracovaných kamenů jedinečné koryto s kaskádami, které zpomalují tok říčky a omezují vznik povodní. Stezkou jsme doskákali až k boudě u Bílého Labe. Tam už mnozí z nás sotva pletli nohama, ale nakonec všichni stihnuli autobus a mohli jsme frčet utahaní, ale plní zážitků, domů.
Menu
